Příběh, který zaznamenala jedna malá holčička.

Jednou jela holčička na výlet s rodiči, do míst, kde nikdy před tím nebyla. Cesta byla dlouhá a moc se těšila co zažije nového. Když přijeli na místo, holčička by se ráda hned začala prozkoumávat okolí, ale rodiče jí to nedovolili. Musela na ně počkat. Na chvíli proto lehla pod strom na zahradu a usnula.

Spala chvilinku. Probrala se a uviděla jak vedle ní sedí velká černá kočka. Byla to její kamarádka, se kterou často chodila na výlety. Kočka ukázala, že půjdou do lesa. Šly přes jabloňový sad až k listnatému lesu. Vstoupily do něj a tam sešly do malého údolí. Po chvíli narazili na potok. V potoce tekla průzračná voda, krásně zpívala a poskakovala po kamínkách. Holčička se napila z potoka a pokračovala dál v průzkumu. S kočkou, která nemluvila, šly proti proudu krásné vody. Byl to malý potůček, takže určitě někde blízko bude mít pramen. Ty má holčička ráda, protože to jsou kouzelná místa.

Obě šly proti proudu a voda je stále doprovázela drobným šploucháním.
šplouch, žbluňk a cákycák

Na konci potoka byl pramen a nad ním seděla nádherná víla. Holčička vílu pozdravila a zeptala se jí, zda je hodná víla a zda si s ní chce povídat. Víla dvakrát kývla. Taky moc nemluvila, stejně jako kočka. Víla místo mluvení chytla holčičku za ruku a naznačila, že jí něco ukáže. Letěly spolu lesem až na místo, kde svítilo slunce na konečky trávy s obláčky a ty se jakoby vznášely. Byl to nádherný kousek lesa, moc milý a vše v něm bylo jemné a hebké. To bylo místo, kde víla ráda tancovala. Začala tancovat a holčička se k ní přidala. Byla to zábava.

A pak se najednou vzbudila. Holčička si uvědomila, že se jí to všechno zdálo a že v žádném lese doopravdy nebyla a ani vílu asi nepotkala.

Rodiče se konečně nachystali na tůru, obuli si veliké boty a mohli vyjít všichni tři. Kočka se asi přidat nechtěla.

Šli přes jabloňový sad až k listnatému lesu. Vstoupili do něj a tam sešli do malého údolí. Po chvíli narazili na potok.... Moment, tohle přece viděla už ve snu? Že by to nebyl sen? Všechno bylo známé a moc podobné ale tentokrát byla jedna důležitá věc jinak - potok byl prázdný a voda v něm nebyla! Kam se poděla?

Pokračovali s rodiči proti proudu a na konci vyschlého potoka nebyl pramen a nebyla ani víla...Holčičku to zamrzelo.

Celou vycházku pak hledala odpovědi na otázku, kde je voda? A kde je víla?

Večer, když usínala k ní přišla kočka a tentokrát s ní mluvila. Řekla jí, že voda se v tomto světě necítí dobře a musela odejít do světa, kde jsou víly a skřítci. Jinak to nešlo....